Pravé hedvábí, materiál císařů

Tento úžasný materiál jsme měli v hledáčku skoro 2 roky. Nejprve jsme si mysleli, že na české poměry je to zbytečně drahý produkt, po kterém nebude příliš velká poptávka, ale když jsme si pročetli spoustu dostupných zahraničních textů, rozhodli jsme se, že pravé hedvábí a výrobky z něj musí patřit do našeho sortimentu.

Proto jsme pro vás připravili tento krátký článek, ve kterém jsme shrnuli všechny klíčové informace a pokusili jsme se vám pravé hedvábí co nejvíce přiblížit.

HEDVÁBÍ A JEHO DRUHY

Ono se řekne hedvábí, ale jak už to v životě bývá, tak jednoduché to není. Existuje totiž několik druhů kategorií hedvábí a my vám přiblížíme jejich rozdíly.

1. Umělé hedvábí

Na toto hedvábí pozor! Tímto titulem se pyšní některé látky a nitě vyrobené synteticky, ačkoliv nemají s hedvábím pranic společného. Bohužel se jedná o terminologii zavedenou dokonce v českém právním řádu (např. Vyhláška ministerstva chemického průmyslu č. 21/1963 Sb., ze dne 14. února 1963, která je stále platná, zde se hovoří o hedvábí viskózovém či polyamidovém).

2. Přírodní hedvábí

Pokud vás hedvábí láká a zajímá, pak je toto cesta správným směrem ????. Ale zase to není tak jednoduché, existuje totiž několik kategorií přírodního hedvábí, které se liší buď jeho původem nebo kvalitou.

• Rozdělení dle původu
  • Pravé – hedvábí původem od bource morušového (Bombyx mori)
  • Divoké – hedvábí původem od jiných druhů motýlů
    • Eri – z kokonů Martináča pajasanového (Samia Cynthia)
    • Tussah – z kokonů motýlů Antheraea
    • Muga – z kokonů motýla Antheraea assamensis (Indie) – nejvzácnější divoké hedvábí

• Rozdělení dle vazby 
  • Tkané (tzv. tkaniny) – vznikají na tkalcovských strojích (plátno, kepr, satén)
  • Pletené (tzv. pleteniny) - vznikají na pletacích strojích (žerzej)

• Rozdělení dle složení 
  • Čisté hedvábí – látky vyráběné z čistých dlouhých vláken hedvábí různé splývavosti a tuhosti (ŠIFON, SATÉN, DYŠES atd.)
  • Směsové hedvábí – vznikají smísením s dalšími textilními látkami jako je len, viskóza nebo bavlna
  • Hedvábný odpad (BURETY) – NOIL, ŠAP - vznikají zpracováním hedvábného odpadu

Tak toto je takové základní rozdělení hedvábí, samozřejmě zde nebudeme rozepisovat všechny druhy hedvábných látek, protože to by bylo zdlouhavé a zbytečné.

V naší nabídce najdete především hedvábné satény.

PRAVÉ HEDVÁBÍ A JEHO VLIV NA EKOLOGII

Výroba pravého hedvábí nepotřebuje příliš mnoho vody, jako například pěstění bavlníku a ani se při výrobě nepoužívají chemikálie, které by byly nebezpečné pro životní prostředí.

Aby mohly larvy optimálně produkovat hedvábí, musí se nejprve vysadit a vypěstovat plantáže živých morušových stromů a o ty pečovat, teprve potom je možné produkovat hedvábí. Jedná se tedy o proces opačný, než na jaký jsme zvyklí třeba u pěstění bavlny, kde se pro bavlníkové plantáže musí právě lesy a vegetace téměř zcela vymýtit a při následné pěstění se vyčerpávají povrchové vody, což mnohdy vede k privatizaci vodních zdrojů v zemích produkce s velmi negativním dopadem na lidi v těchto oblastech žijící.

PRAVÉ HEDVÁBÍ A HISTORIE

Legenda o nalezení hedvábí sahá až do roku 3000 př.n.l., kdy údajně čínská císařovna Si Ling-š seděla na zahradě a popíjela čaj. Když jí do čaje spadl právě kokon bource morušového, když ho chtěla vytáhnout, tak se z kokonu začalo odvíjet krásné lesklé vlákno. Císařovna začala pozorovat život bourců až nakonec dala základy čínskému hedvábnictví.

Čína si tajemství hedvábí velmi dlouho střežila, a tak celý svět neměl vůbec tušení, že tato nádherná vlákna a látky jsou živočišného původu. Tajemství však hedvábná velmoc neustřežila. Ve starověku tajemství prosáklo do Koreje, Japonska a Indie a odtamtud až do tehdejší Evropy.

Podle hedvábí se také nazývá „Hedvábná stezka“, která vedla z čínského města Si-an až do středomoří. Cesta po stezce trvala asi jeden rok a karavany mohly převážet hedvábí, koření, parfémy a další zboží určené pro obchod. Převážení tajemství hedvábí, samotného motýla bource nebo jejich vajíček a kokonů se však trestalo smrtí.

Do Evropy se tajemství hedvábí dostalo kolem roku 550 n.l. a od té doby se hedvábný průmysl rozšířil do mnoha zemí (Itálie, Španělsko, Francie).

V druhé polovině 19. století postihla hedvábnický průmysl epidemie nemocí, které napadaly housenky bource morušového a celý průmysl byl navíc vystaven konkurenčnímu boji v oblasti textilního průmyslu. Stále levnější a rychlejší doprava pak zlevňovala importované hedvábí, až v Evropě zůstalo jen několik továren na zpracování pravého hedvábí. Surový materiál se však importuje z Asie (Čína, Indie, Japonsko).